Dialann,

Je to už doba, kdy jsem do tebe psala naposledy. Byly to prázdniny, že?

S menší pomocí Marry jsem zabalila několik kufrů u mne doma v Irsku. Hodlám se přestěhovat k mé pološílené a motákové tetičce. Ona jakože ani šílená není, ale… je těžké ji občas pochopit. Zeptáte se na počasí a ona vám řekne, co všechno potřebuje nakoupit. Ve své ložnici si pěstuje nějakou divnou a obrovskou kytku, která nějak příjemně voní. Vlastní tři kočky a… mého vlastního/nevlastního (nehodící se škrtněte) bratrance.
Možná si pamatuješ, jak jsem před rokem s mojí tetičkou Elizabeth zkoumala náš rodokmen. Konkrétně stranu Harrisonových (promiň, mami). Zjistily jsme, že vlastně nejsem plně čistokrevný kouzelník. Co jiného jsem asi čekala. Dokonce náš rod sáhl až do Skotska a Norska. A co nenapadlo tetu Liz, než najít nějaké současníky. Trvalo jí to celý můj školní rok a když jsem jí přišla navštívit, otevřel mi dveře malý klučina s modrými kukadly a zrzavou hřívou. Na chvíli mne napadlo, jestli jí nepřepadla myšlenka se přestěhovat, že mi otevírá nějaký dítko.

Po krátkém seznámení mi tetička řekla, že neví, jestli mu nechat jeho příjmení a nebo ho plně vzít za svého a přejmenovat ho. Prý ho adoptovala. Ze sirotčince. Pardon, ale jestli se moje tetička sotva postará o pár koček, jak se postará o mého bratran-… ehm, prostě o děcko?
Jako jo, věřím ji, že to určitě dokáže, ale moje tetička je prostě… příjemná a přátelská. Až moc. Dokonce mi řekla, že sotva vyjdu školu, tak tam nastoupí. No… já mám zaděláno na práci na ošetřovně, takže doufám, že mi nezůstane jen na krku a dokáže se o sebe postarat.
Neslyšela jsem od něj jediné slovo za mého pobytu.

Sayaka mi říkala, že mne začne učit léčivá kouzla. Není to super? Samosebou se s tím nese zodpovědnost, které mám právě pramálo. Sice se honosím odznakem prefekta, ale co když… tohle je jiný level. Tady když zklamu, tak jde do tuhého.
Po večerech přemýšlím, proč vlastně tak hodně chci usilovat o místo na hradě. Je to kvůli tomu, že tu prostě chci zůstat déle? Hrad je kouzelné místo plné místností a tajných chodeb, které jsem ještě neobjevila. A to jsem jich našla hodně!

To mne přivádí k jedné informaci, když mluvím o tajných místech. Před nějakou dobou mi přiletěla sova s divným lístkem. Chtělo mne přijmout jakési bratrstvo do svých řad. Měla jsem se s nima setkat za pár dní u učebnice profa Dworkina. Když jsem ten den došla, uvítala mne dvojice zakuklených lidí, společně se Syd a nějakou malou mrzimoračkou. Obě vypadaly jako já. Nejisté. V těchto situacích jsem měla u sebe nožík z lektvarové sady, který jsem ještě to ráno kouzlem naostřila.
Provedli nás kličkovatým bludištěm tajných chodeb hradu, o kterých jsem snad nic nezaslechla. Musím to tam jít prozkoumat více.

Pamatuješ Padraiga? Přemýšlela jsem, že bych mu napsala… Ale on je mudla, nebylo by to divné?
Navíc, stejně mi přišel zvláštní. Měla jsem pocit, že jsem ten večer u žáru ohně viděla, jak mu žlutě zazářily oči. Nebo to byl jen ten oheň? Divně… okouzlující. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli nemá s očima stejný problém co já. Bůh ví, co je zač doopravdy. A co jsou doopravdy ty jeho housle, co vyhrály fidlování nad samotným ďáblem?

Mezitím jsem napsala dopis Marry a pořád váhám, jestli ho poslat. Asi napíšu jinej, tenhle je moc… emotivní.

Nakonec toho všeho co můžu říct je to, že si opravím NKÚ na lektvary. Nechápu, co jsem udělala špatně. Teorie mi šla a praxe? Lektvar jsem uvařila snad na jedničku a hned na první pokus. Snad se mi zadaří více.

  • Ems